Kazma moc inteligence nepobral, a holky z Instagramu zase přetékají moudrostí a dobrem

Jasně, všichni víme, na jaké publikum Kazma míří. Že jsou to frustrovaní a zakomplexovaní chlapci kolem dvacítky, kteří se neomylně vidí na vrcholu potravního řetězce obklopeni zfetovanými sexuchtivými mulatkami v nějakém BMW. A jasně, všichni víme, že nejvíc rad, jak by měl svět fungovat, mají lidé ve středním věku, protože mladí rady prostě nemají a staří jimi šetří vědomi si složitosti a rozmanitosti života. Mladí tápají, kde je dobro a zlo, dospělí dokážou nějakým zázrakem přesně určit, kde je dobro a zlo, a starým dobro a zlo splývá, neboť hranice mezi nimi se rozostřuje podobně jako iluze o životě. A stejně to křísne jako teď na sociálních sítích (co my bychom si bez nich počali) v případě vyhozeného milionu dolarů.

Po nepovedeném filmu přišla nepovedená pointa. Diváci měli z filmu pomocí indicií přijít na klíč, jak se dostat do uzavřené krabice, v níž provokativně ležel milion dolarů. Nevyšlo to. Buď tam ta vodítka nebyla, nebo byla tak skrytá, že je nikdo neobjevil, nebo byla tak blbá, že to nikoho nenapadlo. Budiž, to vědí jenom tvůrci tohoto nápadu, který vlastně není úplně pitomý, ale provedení kulhá na obě nohy. Takže co s tím milionem? Podle demiurga celého cirkusu Kazmy existovaly tři možnosti: dát je na nějaký bohulibý účel, rozdělit mezi soutěžící nebo udělat další show. Ani jednu z variant Kazmova partička nepoužila, i když si myslí, že jo.

Dolarové bankovky vyhodili z vrtulníku na louku, na které se potom o peníze skoro popraly davy lidí. Hmm, originální. Jenže i přesto, že je to zábava pro prvoky, která míří na první signální, dobro v podobě úctyhodných maminek to nepoznalo a moudrým a káravým hlasem se ozvalo z hlubin Instgramu. Nikol Štíbrová, Radka Třeštíková či Tamara Klusová přispěchaly s odsudky tvrdými jak kámen.
„Z tohohle je mi teda smutno. Asi si umím představit, že spousta lidí tam běžela ze zoufalství, že třeba fakt nemají na živobytí. A tohle pro ně nebyla zábava, ale vlastně strašná potupa a stres, ale třeba se mýlím.“ Za „třeba se mýlím“ bez ironie a zcela vážně tleskáme, ta žena Nikol Štíbrová má přece jenom něco do sebe.

Spisovatelka Radka Třeštíková má za to, že celá akce lidi ponížila a že viděla šílený dno. No, podle nás ponížení na sebe bere různé podoby. Zkuste se zamyslet nad školou, sportem, prací, vztahy, bla bla bla. Zároveň jde o naprosté nepochopení prastarého principu chléb a hry. Ano, žijeme v úpadkové postkonzumní společnosti, a ano, hluboká znalost lidské psychiky dávných i aktuálních brutálních diktátorů způsobuje i dnes tik v oku, jenže na druhou stranu lidi jsou prostě živočichové, kteří se v průběhu věků až tak moc nemění a kteří potřebují najíst a pobavit se. Rozčilovat se nad touto konstantou je stejné jako nadávat na východ a západ slunce, na teplo a zimu, že prší, že Hugh Grant stárne a tak podobně.

Suma sumárum, po louce běhaly maminky samoživitelky, které nemají na nájem namísto pitomečků v kšiltovkách, milion dolarů lze použít těmito způsoby…. dosaď si sám, a celá akce prostě nesplňovala vysoké morální a etické standardy. Vedle jak ta jedle. Za nás to jenom nebyla zábava nebo pouze velmi dietní.