A doufala, že modlitby a náboženské symboly, kterými byl pokryt, jí a jejímu dítěti zajistí bezpečný průběh tohoto životního okamžiku. Nyní, při zkoumání pergamenového papíru z ovčí kůže, který pochází z 15. století z Anglie, vědci zjistili, že jeho majitelka jej stále měla na sobě, když šla rodit.
„Stříkající krev, porodní tekutiny – v tomto případě objekt obsahuje záznam o svém vlastním použití,“ říká Kathryn Rudy, historička z Univerzity v St. Andrews. „Je vzrušující, že objekt samotný může zaznamenat to, co se kolem něj kdysi dělo.“
Porod ve středověku – jednou nohou v hrobě
V středověku bylo děsivě běžné, že ženy a jejich děti při porodu umíraly. Středověké texty zmíňují artefakty, které ženám dávaly náboženské autority, aby je chránily během těhotenství a porodu. Vyráběny byly z pergamenového papíru nebo papíru a byly kombinací modlitební knihy a magického amuletu. Tento papírový talisman – Manuscript 632 – měl neobvykle dlouhý, tenký tvar, což naznačuje, že byl určen ke zavinutí kolem těla.
Jeho účel nebyl záhadou: Kromě jmen apoštolů a svatých spojených s porodem obsahoval 332 x 10 centimetrů velký rukopisný slib, že „pokud žena, která má být matkou, obepne tímto způsobem svoje břicho, bude rodit bezpečně a bez hrozby.“
Aby vědci zjistili, zda může břišní pás přinést přes staletí důkazy o svém použití, zkoumala ho Sarah Fiddyment, postdoktorandka studující staré proteiny na Univerzitě v Cambridgi. Použili techniku, kterou již dříve využili k extrakci kolagenu ze starých pergamenů, a určili tak, z jakých zvířat byly vyrobeny.
Proteiny odhalují, co se tehdy při porodu dělo
Třením křehkého pásu gumou byli vědci schopni extrahovat zachované proteiny, aniž by poškodili pergamen. Poté porovnali své výsledky se vzorky nového papíru a s pergamenem z 18. století. Pás obsahoval desítky dalších proteinů. „Byly zde stopy medu, mléka, vajec, obilovin a luštěnin – a poměrně velké množství lidských proteinů,“ říká Fiddyment. Mnoho z nich je specifických pro cervikálně-vaginální tekutinu, což naznačuje, že břišní pás byl používán během samotného porodu.
Potravinové proteiny, které byly nalezeny na pergamenových pásech, byly zmiňovány i ve středověkých lékařských textech pro léčení žen během porodu nebo těhotenství. Jejich nalezení v Manuscriptu 632 bylo důkazem toho, že texty byly brány vážně, říká Fiddyment. „Tímto způsobem se dokázalo, že to, co je na nich napsáno, bylo skutečně prováděno i v praxi.“
Po morových ranách notně ubylo obyvatelstva
Břišní pás pravděpodobně vytvořili angličtí mniši ve 15. století, a to jako součást vzestupu lékařských textů a léčiv týkajících se těhotenství. Zvýšený zájem o zdraví žen nebyl náhodný: po morové epidemii, která zasáhla Evropu ve 14. století, se všechny národy potýkaly s enormním poklesem populace.
Z Anglie a Francie se dochovalo téměř deset podobných pergamenů a zatímco některé mohly být používány výhradně pro porod, jiné mohly být univerzálními talismany, které se půjčovaly těhotným ženám nebo i mužům jdoucím do bitvy. Techniku, která pomocí proteinů zjišťuje, zda byla historické artefakty například otevřeny na operačním stole během chirurgických zákroků, lze použít k ověření použití těchto pásů nebo k analýze potrhaných lékařských textů.
Zatím však proteiny v Manuskriptu 632 nabízejí pro současné maminky nepříjemný pohled do minulosti a připomínají, jak nebezpečné bylo těhotenství v minulosti. „Tyto výsledky odhalují více smyslový, živý obraz porodu“, říká Rudy. „Odhalují naděje a obavy – opravdový strach – z úmrtí při porodu.“
i
