Nynější mrazy jsou oproti těm z roku 1929 slabý odvar. Kolik pod nulou tehdy rekordně naměřili?

V prosinci roku 1928 bylo nezvykle teplo. To se ale hned změnilo v první lednový den následujícího roku. Do tehdejšího Československa dorazil mráz, který se potom ukázal jako rekordní a naprosto bezprecedentní. Vyjádřeno čísly vypadala zima v roce 1929 takto. Ledových dnů přinesla 62 a nejnižší zaznamenaná teplota se zastavila na minus 42,2 stupně. Ledové dny znamenají, že teplota nikdy nepřekročí bod mrazu, a to ani během dne. Srovnatelné to snad může být se zimou na přelomu let 1829/30, která dodala neuvěřitelných 76 ledových dnů.

Rekord zaznamenal Jaroslav Maňák na Stecherově mlýně v Litvínovicích u Českých Budějovic. Dneska kolem něho projíždíte, pokud míříte z Budějovic například do Českého Krumlova. Jeho měření ihned přijel ověřit význačný pražský meteorolog Václav Hlaváč. V místním listu Budweisser Zeitung tak mohlo dne 13. března 1929 vyjít hořké povzdechnutí nad studeným rekordem minus 42,2 stupně a Karel Scheinpflug mohl sepsat pro Lidové noviny fejeton Bílá tyranie: „Jediný úspěch přinesly ty mrazy přece republice. České Budějovice dosáhly evropského rekordu na teploměru. Místo k točnám může Nobile zamířit na příští výpravu do tohoto města, kde nalezne stejnou zimu a méně ledních medvědů.“

Už pár dní před novým rokem začalo drobně, ale hustě sněžit. A ani po silvestru nepřestávalo. Jak přibývalo sněhu, tak přituhovalo a z kůlen se vytahovaly saně. Žádná změna větru z východního na západní a naopak nepomohla, vzývaná obleva na lidi čekala až v březnu.

Vlna mrazů se samozřejmě nevyhnula ani ostatním místům československé republiky. Kronikář z Boršova nad Vltavou do pamětní knihy obce toho roku napsal: „Ve století dvacátém jsou letošní kruté mrazy prvními. Od roku 1755 nebylo tak kruté zimy v okolí Č. Budějovic jako letos. Od 1. ledna leží vrstva sněhu o výši 65 cm umrzlá, jež brání zvěři úplně se dostati k zemi. Mráz dne 2. února dostoupil -37°C. Dne 11. února dostoupil mráz -42°C ve městě, -44°C na venkově. Č. Budějovice vůbec podržely primát v mrazech celé republiky.“

Takové extrémní počasí si vyžádalo mnoho obětí na životech. Zmiňme například vojíny pěšího pluku alokované ve Vysokém Mýtě, kteří při lyžování zakopli o vyčnívající předmět. Byl to kluk, který cestou ze školy padl do závěje a umrzl. Jistý obuvník Franitišek Matoušek z Prochod navštívil obecní zábavu, a když se nad ránem vydal k domovu, upadl v lese do závěje, kde po chvíli umrzl.

Dobový tisk vzpomíná na trable tehdy ještě nepočetných automobilistů. Těch čítalo kolem 100 tisíc a za zimy v roce 1929 prostě nevyjeli. Přednost dostaly staré dobré koňské potahy. Lidé na venkově trápil enormní úbytek zvěře i ovocných stromů. Kronika obce o tom hovoří takto: „Za letošní kruté zimy téměř vymrzly koroptve, zajíci a ptactvo. Pohled na množství ptačích mrtvolek po kraji roztroušených byl skličující. Zmrzli i zajíci u sena, ba i psi uvázaní u bud zmrzli.“ Radost naopak měli hospodští třeba v Praze. Ze zmrzlé Vltavy vytěžili hromady ledu, které potom používali ve svých podnicích.

A kdy a jak se oteplilo?

Za těch několik desítek dní pod bodem mrazu řádně promrzly všechny domy. Zavřeny byly pochopitelně i školy, kterým nepomohlo ani vytápění od 4 od rána, jak zmiňují místní kroniky. Podle tehdejších pamětníků ale po období krutovlády mrazu přišlo nádherné jaro, ze něhož se radovali úplně všichni, nejvíce však příroda. Vše se mělo čile k životu. Ovšem jenom do 4. července, kdy nebe nad Československem zlověstně zčernalo. Vichřice s krupobitím rolníkům zničila veškerou úrodu. Řada z nich přišla o své živobytí a musela se zadlužit. Jo, rok 1929 k lidem přívětivý rozhodně nebyl, což platí i o událostech za Atlantikem, kde v říjnu padla newyorská burza a začalo období velké deprese.